Zanášení dělící roviny kondenzátem, ucpávání odvzdušňovacích drážek a s tím spojené problémy ve výrobě. Nekvalita, eroze formy..Kondenzáty z plynů uvolněných během vstřikování a plastikace zanášejí dělící rovinu a odvzdušňovací kanály. Následně vznikají vzhledové vady, problémy s odvzdušněním ,dieselefekt až eroze formy.

Nezaměnit, nesplést s:

technolog: snížit teplotu taveniny,snížit namáhání smykem

nástrojař: nabrousit účinné kapacitní odvzdušnění

seřizovač:

jiné(materiál,stroj, konstrukce dílu): Kontrolovat regranulát,Kontrolovat vlhkost ,aditiva

L.Zeman:

Zanášení formy nástrojař:

Ověřte existenci funkčního odvzdušnění!! Funkční odvzdušňovací kanály v dělící rovině musí být patrné na dělící rovině jako chybějící otisk tlakové rzi nejen oproti nabroušeným primárním kanálům, ale i v místech odvzdušňovací štěrbiny !!! Obraz odvzdušnění se musí projevit na otisku tušírovací barvy při zavření formy plnou zavírací silou.

Příčinou nánosů jsou těkavé látky unikající z taveniny při jejím zpracování. Nadměrná plynatost se často vyskytuje při zpracování regranulátů u kterých nemůžeme určit jejich tepelnou historii. Materiál se pohybuje na hranici zpracovatelnosti.

Pokud nemůžeme omezit technologií vznik plynů, musíme se soustředit na co nejefektivnější odvzdušnění formy.

Jedna z možností jak ověřit odvzdušnění v dělící rovině je kontrola tušírovacího obrazu. Na vyčištěnou dělící rovinu tvárnice naneseme ťupáním filcem ( ne štětcem) jemnou souvislou vrstvičku barvy (film o tloušťce max. pár mikronů). Formu zavřeme a vyfotíme tušírovací obraz. V obtisku musí být jasně patrné nabroušené odvzdušnění nejen drážky, ale hlavně štěrbiny !

Celou zkoušku zopakujeme (formu zavřeme znovu), ale tentokrát za použití plné zavírací síly pro výrobu daného dílu!!! Zdokumentujeme a porovnáme oba obrazy.

Další možností je použít pro měření funkční štěrbiny metodu plastic gauge.

Je třeba si uvědomit, že pokud se ve formě při vyvinutí plné zavírací síly uzavřou odvzdušňovací štěrbiny v rámci pružné deformace (Hookův zákon), pak forma neodvzdušnuje, protože v době vstřiku jsou průduchy uzavřené. Plyn se ve formě stlačuje a zahřívá, místo aby v klidu ustupoval před čelem taveniny. Kdyz je plyn stlačený na desítky barů ,vzroste jeho teplota o stovky stupňů a buď nám zahoří ve formě a vznikne dieselefekt. Nebo se mu na poslední chvíli podaří tvar opustit, když se forma naplní a vyrovná se zavírací síla s tlakem ve formě x plocha.. (zavíračka se pak fakticky bude pohybovat okolo nuly) uniklý plyn při poklesu tlaku bude vytvářet přepálený kondenzát a zanášet dělící rovinu.Pokud ale máme takto nastavené parametry, pak budeme mít časté problémy se zástřiky a s dýcháním formy!!!

Pro účinnost odvzdušnění je velice důležité, aby byla primární odvzdušňovací drážka blízko (1-3 mm) od kontury výlisku. ( Unikající vzduch musí mít štěrbinu – překážku co nejkratší. Pokud bude štěrbina dlouhá bude klást velký odpor a drážka se bude velice rychle zanášet a brzy se ucpe)

Odvzdušnění v místech kolmo na dělící rovinu ( např. na vložkách,vyhazovačích, sliderech) má výhodu, že na něj nepůsobí uzavírací síla a tudíž se neuzavírá a nezamačkává.

Možností odvzdušnění je celá řada, novinkou jsou samočistící odvzdušňovací vyhazovače se šroubovicovou drážkou HelixPin.