2.Zástřik, přetok, otřep / Flash
2.Zástřik, přetok, otřep / Flash
Nadbytečný plast díky poškození tvarových částí formy neodborným zásahem, opotřebením, kolizí, únavě materiálu formy. Přetok může vzniknout i jako "dýchnutí" formy tj. pootevřením dělící roviny díky tlaku plastu ve formě a nedostatečné zavírací síle, nebo malé tuhosti formy ev. stroje.
Otřep (Flash): Přebytečný materiál, který vytekl do dělící roviny formy nebo kolem vyhazovačů. Projevuje se jako tenká "blána" na okrajích dílu.
Nezaměnit, nesplést s: překrytím hran, chybou ve středění tvarů / mismatching (31)
Přesah tvaru je na rozdíl od zástřiku viditelný (hmatatelný) pouze z jedné strany (zpravidla B tvar- tvárník) a z A strany viditelný ani hmatatelný nehtem není!!
Zástřik i tzv. "dýchnutí" je pozorovatelné z obou stran.
"Dýchnutí" (neopravitelné standardním navařením v dělící rovině) poznáme podle zvýšené gramáže výstřiku.
technolog: snížit vstřikovací tlak, rychlost vstřikování, teplotu taveniny, teplotu formy ,zvýšit zavírací sílu
nástrojař: vizuální kontrola,, zastříknutý plast v d.r., kontrola na barvu v místě zástřiku, tloušťka odvzduš. štěrbiny, zkontrolovat a vyčistit formu a součásti, .Zkontrolovat tušírovací obraz.. poškozená, opotřebovaná, erodovaná dělící rovina, Opravit poškozené/opotřebené tvary. Kontrola tuhosti a slícování formy. Odvzdušňovací štěrbina neodpovídá viskozitě daného materiálu (je větší).
seřizovač: Zkontrolovat a vyčistit formu a součásti, zastříklý plast, povolený šroub. Zkontrolovat zavírací sílu, degradovaný materiál.
Jiné (materiál, stroj, konstrukce dílu): Kontrola tuhosti stroje, Kontrola vstřikovaného plastu, degradace, podíl regranulátu vlhkost materiálu, kontrola stroje paralelnost desek, dát formu na jiný stroj, otočit formu vzhůru nohama..
Zeman: snížit vstřikovací tlak,rychlost vstřikování, teplotu taveniny,teplotu formy, posunout bod přepnutí níž, zvýšit zavírací sílu
Zástřik a nástrojař:
Zástřiky lze trvale opravit pokud jsou dodrženy 3 nutné podmínky:
Zavírací síla stroje je větší než tlak plastu x plocha výlisku včetně vtokových kanálů.
Forma je dostatečně tuhá a pod tlakem taveniny se neotvírá a neprohýbá uvnitř.
Dělící rovina a tvary nejsou poškozené, píší na barvu a odvzdušňovací štěrbiny nejsou větší než doporučené hodnoty dané viskozitou daného plastu.
Poškození dělící roviny
může mít řadu příčin.
Nejčastěji to bývá přivření dílu, nebo vtoku.
Tvorba šupinek, nebo "vlasu".
Eroze a kavitace díky dieselefektu a nedostatečného odvzdušnění kavity.
Nevhodné a nešetrné montážní postupy.
Oprava poškozené části formy navařením a dolícováním (pokud nejde o poškození v dezénech) je rutinní nástrojařský úkol. Když je místo mechanicky poškozené ev. opotřebené, dělící rovina se dovaří s přídavkem, dohrubuje, dolícuje na barvu a dočistí. Největší efektivitu má nástrojař, který dovede jak navařovat metodou mikrotig event.. laserem a zároveň ručně a strojně začišťuje, obrábí a lícuje. Odpadají logistické a komunikační komplikace..
Zásadní je, přijít na příčinu poškození a zabránit opakování problému.
Nedostatečné odvzdušnění, jako "příčina" zástřiku.. Degradovaný a přepálený materiál má mnohem nižší viskozitu.. ( jeden starý praktik ho přirovnával k průjmu ( bublá, pění, smrdí, a .. zastřikuje ..) Několikrát jsem řešil zástřiky v místě konce toku taveniny a viditelného pálení tak, že jsem oproti požadavku vedoucího místo dotěsnění dělící roviny.. naopak nabrousil kapacitní a funkční odvzdušňění podél celé kontury a zástřik ani pálení se už nikdy neukázalo. Každý typ plastu má svoje pásmo viskozity při dodržení technologických parametrů a přípustného procenta regranulátu. Existují tabulky ověřených hodnot odvzdušňovacích štěrbin pro dané materiály např. PC nezastříkne v EOF (end of fill - konec toku) do štěrbiny 0,04mm široké. TPE "guma" je snad největší "potvora" ,ale do 0,01mm taky většinou nezastříkne. PA už by do štěrbiny širší než 0,02mm zastříknout mohl ( právě PA ale z technologických důvodů potřebuje odvzdušnit co jen to jde, protože vyžaduje vysokou vstřikovací rychlost. Když nelze zvětšit štěrbinu, je někdy nutné mít drážky okolo celého perimetru (obvodu kontury výlisku)..
Plast zastříklý v dělící rovině
může zafungovat jako "rozpěrka" a způsobit zástřiky. Dělící rovina musí být čistá a zbavená nánosů a plastu usazeného v záhybech a otvorech pro šrouby apod.
Nedostatečná tuhost a "dýchnutí"
může být způsobeno pochybením konstruktéra a nedostatečným podepřením tvaru v místě vyhazovacího paketu pomocí sloupků a nebo nedostatečnou tuhostí nad topným křížem.
Vnitřní prohnutí "dýchnutí" formy pochopitelně nemůžeme naměřit a pozorovat zvenku jako pootevření formy, ani ho nelze změřit pomocí metody plastic gauge. Lze ho ale dokázat metodou podobnou Gate Freeze Study jako skokový nárůst gramáže při překročení určitého tlaku v tavenině. Pokud se forma prohýbá, je to zpravidla vidět při demontáži desek jako výrazné omačkání pod nejvíc namáhanými místy (zpravidla pod sloupky)
Pro nástrojaře je ale velice důležité si uvědomit, že tento problém nelze odstranit vařením v dělící rovině !!! právě naopak, nadělá se tak ještě větší škoda a problém se vyřešit nepovede. Pokud nelze v tomto ovlivnit technologicky ani přidat další podporu a zvýšit tuhost, nelze už problém řešit jinak než podložením stávajících sloupků o setiny, max. desetiny mm a předpružením formy.. Zástřiky, ale můžou vznikat jinde, a vnesené napětí může formu poškodit třeba vznikem trhlin v chladících kanálech.
Pokud je "zástřik" způsoben "dýchnutím" tj. pootevřením formy (nebo její části) v důsledku nedostatečné zavírací síly stroje, nebo nedostatečné tuhosti formy, pak žádným zásahem do dělící roviny jako "dolícování" dovaření a už vůbec ne odlehčením nosné plochy( "aby si to lépe sedlo") nemůžeme dosáhnout zlepšení.
Zástřik díky couvnutí vložky, nebo slideru.
Tavenina působí v kavitě tlakem až 1t /cm². Nedostatečně zazubená,podepřená a dolícovaná vložka, nebo slider může pod touto silou couvnout a vytvořit zástřik. Toto je důvod, proč mají velké vložky zazubení a klínování.
Zástřiky díky špatně slícované formě.
Kdyby šlo jenom o místa, kde forma "nepíše na barvu" a nelícuje, tak by to bylo moc jednoduché. Je velice důležité, aby forma psala už při malé zavírací síle !!!
Je vhodné při přebírání nové formy provést zkoušku tušírovacího obrazu vzhledem k zavírací síle.
Zjišťujeme, při jaké síle se plně projeví celý obtisk v dělící rovině. Naměřenou hodnotu je potřeba porovnat se stanovenou (teoretickou) zavírací silou.
Pokud forma potřebuje například 30% zavírací síly jenom pro to, aby se v dělení zavřela a plně lícovala (představte si to jakoby v takto špatně slícované formě byly pružiny, co brání zavření) Potom při lisování bude naše reálná zavírací síla o těchto 30% nižší (těchto 30% nám ukradlo špatné slícování formy a při vstřiku nám bude chybět, tavenina formu otevře a budeme mít zástřiky. Pokud použijeme menší zav. sílu, budou zástřiky a zároveň nedolitá místa.
Častou příčinou opakovaných oprav zástřiků bývá opotřebované nebo nedostatečné středění formy, kdy forma nezavírá na kameny, ale na lícované tvarové části.. (kameny musí být přesné a delší než tvarové výstupky formy).
Zástřiky a poškození lícovaných ploch mohou vzniknout přerušením chlazení části formy.. Pokud si obsluha nebo kvalita ničeho nevšimne (špinění, skřípání), závada se projeví až při přerušení, nebo opětovném najetí výroby právě zástřikem v místě ,které se vymačkalo díky chybě chlazení. ( dilatace ocelové součásti L 100mm při ∆T10℃ činí 0,01mm-)
∆L= L x 0,000012 x ∆T
Zástřiky mohou být způsobené vyosením formy mimo střed lisu. Pokud je forma výrazněji vyosená, pak oblasti blízko středu budou zavírány větší silou a oblasti vzdálenější od centra se mohou otevírat i přesto, že jsou nezatížené desky lisu naprosto paralelní...
Upnutím formy na slabší lis, který nedovede vyvinout požadovanou zavírací sílu můžeme logicky dojít do situace, kdy se povede vyrobit zdánlivě paradoxně nedolitý kus se silnými zástřiky do dělící roviny . (foto blatnik)
Příklad z praxe: dvojnásobná forma metrové lišty pravá a levá . Forma byla vyosená o 120 mm tak, že pravá lišta byla blíž ke středu stroje a levá dál. Už ve zkušebním provozu byl jasně patrný ostrý tušírovací obraz nad pravou kavitou a jenom lehké omačkání nad levou (čím víc vlevo, tím míň). Pravý výlisek zprvu pálil,ale odvzdušnili jsme, problém byl u levého, který ačkoli byla kavita rozměrově identická, výlisky byly, pokud vzhledově ok, pak vždy o více než 1mm delš a s vyšší gramáží. Ačkoli pravý kus byl ok, levý díky vyosení v lisu vždy "dýchnul". Dýchnutí vždy zaručí výlisku tzv. "dokonalý dotlak" působící od momentu dýchnutí až do úplného zamrznutí a otevření formy. Tento "dokonale dotlačený" výlisek měl velké vnitřní pnutí menší smrštění i dosmrštění..