Velice jednoduchý a efektivní způsob odvzdušnění klipu zaformovaného v šíbru příp. vyhazovači. Propíchnutí se provede propichovačkou na EDM drátořezu . Díra v prolisu prochází až do díry pro šikmý kolík, aby se čas od času dala snadno pročistit drátkem. Primární drážka má formu "rybníčku" uprostřed klipu, sekundární kanálek ( jiskřená dírka) vede...
Dovolil bych si ocitovat větu z knížky Vstřikování plastů pana Lubomíra Zemana ( kterého si velice vážím): " V případě, že nástrojař dostane příkaz udělat odvzdušnění a propojí místo uzavření vzduchu s obvodovým kanálem pro odvod vzduchu "škrábnutím" jak je obvyklé (například jehlovým pilníkem), tak odvzdušnění neprovedl a vada z neodvzdušnění se...
Zní to velice neprofesionálně, ale dle mého názoru opak je pravdou. Ve snaze držet se jenom standartně zmiňovaných postupů a instantních řešení, zapomínáme často na zdravý selský rozum. Pokud by na výlisku na konci tečení bylo místo, kde by nevadil technologický nálitek ve formě řízeného zástřiku, byla by škoda toho nevyužít a neusnadnit práci sobě...
Množství plynů, těch nejagresívnějších vzniká v plastikační komoře a ve špičce. Během dekomprese může být do trysky nasáto další množství vzduchu. Tryska je horká a směs horkého vzduchu a degradovaných plynů z komory jsou při vstřiku tlačeny před čelem taveniny celou vtokovou soustavou a následně celým výliskem.
Každým rozdělením tvaru formy může odejít vzduch, ale pouze do té doby, než se štěrbona zanese. Stacionární vložky proto fungují jenom krátce a po několika tisících cyklech je třeba demontáž a čištění. Pokud už řešíme věc takto, je výhodné vložky koncipovat tak aby se daly snadno demontovat z dělící roviny a ideálně na stroji.
Pokud chce formař obrobit (ponížit) ručně nějakou obecnou zakřivenou plochu (například žebírko, stěnu výlisku, nebo třeba odvzdušnění v dělící rovině), může to provést s poměrně slušnou přesností pomocí diamantového tělíska tvaru koule (nebo válce).
Odvzdušnovací kanály je třeba během provozu a při pravidelné údržbě čistit a kontrolovat. Štěrbiny a kanálky v dělící rovině se zanášejí nánosy ze zplodin a kondenzátů uvolněných z roztaveného plastu. Jak se kanálky postupně zanášejí, kladou stále větší odpor, zplodiny se přepalují a zanášejí drážky stále rychleji až odvzdušnění úplně ucpou a to se...
Když dělící rovinu nástrojař natře tušírovací barvou a zmáčkne zavírací silou, kontury výlisku se zpravidla pěkně propíšou, ale takováto zkouška nám o kvalitě slícování neřekne skoro nic.
Tradičním a osvědčeným způsobem řešení problému s uzavíráním vzduchu bývá přidání vyhazovače co nejblíž problémovému místu. Na rozdíl od stacionárních odvzdušňovacích vložek, které se brzy zanesou ,vydrží odvzdušnění pohybujícím se vyhazovačem podstatně déle.
Proč přemýšlet nad odvzdušněním?