JAK TO ŽE MÁME ZÁSTŘIKY, KDYŽ NÁM FORMA TAK PĚKNĚ „PÍŠE“??

 Když dělící rovinu nástrojař natře tušírovací barvou a zmáčkne zavírací silou, kontury výlisku se zpravidla pěkně propíšou, ale takováto zkouška nám o kvalitě slícování neřekne skoro nic.

Správný postup spočívá v postupném zvyšování zavírací síly a sledování kvality obtisku postupně, jak vzrůstá zavírací síla.. ( hodnoty pochopitelně zaznamenáme)

Pokud pečlivě provedená zkouška slícování odhalí, že forma plně lícuje až při použití např. 40 % zavírací síly, pak forma bude zákonitě zastřikovat. Proti tlaku taveniny bude působit jen

60% zavírací síly, protože 40% vám "ukradla" špatně slícovaná dělící rovina.

Tuto "ukradenou" sílu si představte jako velikou a silnou pružinu ( často desítky až stovky tun) a de fakto to ocelová pružina je ( jsou to totiž pružné deformace špatně slícovaných ploch formy).

Tato "pružina" nám tlačí PROTI !! stroji a působí ve stejném směru jako tlak taveniny a pomáhá tavenině na konci plnění formu otevřít a vytvořit zástřiky.

Toto je situace, kdy se vždy krutě prodraží úspora za rychlou a "levnou" formu . Hlavně v neustálých nákladech na zmetkovitost, časté opravy a nepřetržitou péči údržby výpadky výroby a nedodržení dodávek..