PÁR TAHŮ JEHLOVÝM PILNÍKEM A PRO DNEŠEK JE „SPLNĚNO“.
Dovolil bych si ocitovat větu z knížky Vstřikování plastů pana Lubomíra Zemana ( kterého si velice vážím): " V případě, že nástrojař dostane příkaz udělat odvzdušnění a propojí místo uzavření vzduchu s obvodovým kanálem pro odvod vzduchu "škrábnutím" jak je obvyklé (například jehlovým pilníkem), tak odvzdušnění neprovedl a vada z neodvzdušnění se bude nadále objevovat."
Osobně bych tuto větu tesal do kamene, protože pár tahů kamínkem,nebo pilníčkem neubere ani mikron materiálu tam, kde by bylo potřeba ubrat minimálně 2-3 setiny ( na fotce ABS)
Snad i větší efekt než takové "škrábnutí" má pár tahů vlhkým vatovým tamponem. (jde totiž v podstatě jen o vyčištění nánosů a usazenin)
Nejúčinnější odvzdušnění v dělící rovině formy má tvar úzké , ale dostatečně hluboké primární (sběrné) drážky vzdálené od kontury výlisku0,75-3 mm (viz graf v minulém článku) s ponížením dělící roviny mezi konturou a primární drážkou o 0,015 až 0,04 mm (tabulka v minulém článku). Dále je vzduch odváděn od výlisku sekundární příp. terc. drážkou, které mají vzestupný průřez, aby odváděný vzduch nebrzdily.
Ideální odvzdušnění prochází okolo celého obvodu výlisku . Nejdůležitější je ale v oblasti konce plnění,tam nesmí štěrbina překročit bezpečnou hodnotu pro daný materiál. Jinde může být štěrbina i širší bez rizika zástřiku .
Výhodné je odvzdušnit i studené vtoky, protože tím odkloníte škodlivé nasycené plyny na začátku a nenutíte je procházet celým výliskem.
Odvzdušnění nesmí výrazně odlehčovat z nosné plochy dělící roviny !!! Tato plocha je velice důležitá pro funkčnost a trvanlivost odvzdušnění přes dělící rovinu.
Špatně provedená dělící rovina s malou nosnou plochou způsobí po krátké době provozu "sednutí" formy . Když přejedete nehtem po tvárnici, ucítíte vystouplou plošku i několik setin mm (pár tahů jemným brusným kamínkem ukáže, jak se štěrbina a odvodné drážky zamačkaly do druhé půlky formy a odvzdušnění se tím utěsnilo)
