Troubleshooting, mentoring, poradenství

Školení

školení, kurzy, mentoring, poradenství

 Témata mých školení:

 zde je  ukázka  stručné prezentace o odvzdušnění forem pro konferenci Plasty  

1,

Dobrý den.

Připravil jsem si pro vás malou prezentaci o odvzdušnění forem.

a napadlo mě začít citátem z jedné knížky,  pana Lubomíra Zemana.

2,

ten citát je o dieselefektu ,

máme ho tady na obrázku.

realita je pořád taková, že nejběžnější způsob jak se v praxi dieselefekt řeší

je vlastně..

obyčejné čištění dělící roviny na formě !!!

Určitě to znáte.

Začne to zlobit, nalepěj tam na provoze papírky , na chvilku se to zlepší, když kvalita pohrozí, že to shoděj, pošleme tam nástrojaře, on tam "udělá odvzdušnění" ( přesně tím způsobem co zmínil pan Zeman) a funguje to.. půl směny,.. A takhle to jde pořád dokola , jen ty intervaly, kdy forma vyrábí se stále zkracují a když už to častěji stojí než jede, tak formu shoděj a pošlou na rozborku a kompletní vyčištění na údržbu.

Když ale formu necháme jet se silným dieselkefektem, tak vznikne kavitace a ve formě budeme mít vypálenou díru a to je průšvih.

Tak diselefekt určitě všichni znáte, že jo?

Můžu se zeptat?

kdo jste tu

1. nástrojárna,výroba forem

2. údržba forem ,

3. seřizovači a lisovna ,výroba

4. technolog ,projekťák, procesák, thp, manažeři..


To co vám teď budu říkat je součást praktických kurzů pro nástrojaře a lidi z údržby forem ,které pořádáme v Liberci v Libeosu .

Hlavní body, co bych rád abyste si odnesli:

•(A) "Fantomový obtisk" jak na tom odvzdušnění na formě poznat, jestli fakt funguje

•(B) Jak jednotlivý parametry a rozměry mají vliv na účinnost a trvanlivost odvzdušnění

•(C) povíme si něco o sedání formy a jak odvzdušnit formy co si sedají hodně ( takových je bohužel čím dál víc, protože ,čína…) a nebo šetření na nepravém místě.

•(D) No a kdo to vydrží do konce a neusne, nebo nezmizí na pivo, tak uslyší na vlastní uši samočistící efekt u dokonale provedené odvzdušňovací drážky.

Určitě znáte celou řadu problémů, které mají příčinu ve špatném odvzdušnění formy.

Spálená místa, uzavřený vzduch, někdy šmouhy, povrchové vzhledové vady.. nedolité díly , někdy i paradoxně díly s přetokem...

Velkou část těchto problémů byste nemuseli řešit, kdyby "odvzdušnění" , co máte na formách fungovalo jak má.

Náklady na čištění a údržbu by mohly klesnout na polovic a zmetkovitost ještě víc.

Špatně odvzdušněná forma se rychle zanáší a to vyžaduje kratší intervaly pravidelné údržby.

To je logické , protože nečistoty a napálený kondenzát funguje jako dokonalé těsnění.

Čištění je práce, která se výborně úkoluje a kontroluje a nevyžaduje tak kvalifikovaný personál.

Jak ale doopravdy poznám, že má forma nedostatečné odvzdušnění??

Je to vidět… na omačkání, (A)fantom

prohlídněte si fotku uprostřed, naproti fugujícímu odvzdušnění chybí tlaková rez . (bude o tom ještě řeč).

Neobcházejte problémy s odvzdušněním, tak, že je hodíte na hlavu technologovi.

Když se to provede správně na formě , bude na delší dobu klid.

Ušetřený čas pak můžete zhodnotit např. opravdové preventivní a prediktivní údržbě, ta totiž nikdy nejde dělat ve spěchu, nebo úkolovat..

Abysme vstříkli kvalitní díl, musíme zaručit,

že vzduch před čelem taveniny odejde, nebude nám bránit, nedojde k jeho obklíčení a uvěznění ve výlisku, nebude se tlakovat a tím pádem přehřívat a pálit.

Zkuste si představit formu jako prázdnou zahradní hadici, když konec skřípnete a pustíte vodu.

Když budete hodně mačkat, voda bude postupovat , natlakuje vzduch před sebou, a nedoteče.

Když povolíte sevření, uslyšíte syčet vzduch a pak voda vystříkne pod plným tlakem.

Když byste konec neškrtili, vzduch neuslyšíte a voda vyteče klidně a bez tlakového nárazu...( bod přepnutí z plnícího tlaku na pomalejší dotlak.)

Oproti vodě má plast mnohem vyšší vyskozitu (opak tekutosti) a do určité štěrbiny nezateče ani při plném dotlaku.

Tyto hodnoty pro konkrétní plast najdeme v tabulkách(B).

Na rozdíl od vody, nebo kovů teče plast dutinou formy tzv. "fontánovým tokem" : teče středem stěny horkým tekutým jádrem a při dotyku s chladnějším povrchem formy tuhne a vytváří zamrzlou vrstvičku. Jak ta vrstvička chladne, stává se silnější a pevnější. V místech, kam plast doteče jako poslední, je odvzdušňění nejúčinnější a taky je tam odvzdušnění nejvíc potřeba.

No ,ale právě tam "na konci plnění" musíme přesně dodržet danou tabulkovou hodnotu odvzdušňovací štěrbiny.

Abychom věděli, kde všude si musíme ohlídat bezpečnou hodnotu štěrbiny ( a kde je zároveň odvzdušnění nejvíc zapotřebí na konci plnění) je potřeba mít v ruce výlisek nastříklý s 95% dávky bez dotlaku.

to zná každej technolog, když potřebuje, naladit na mašině bod přepnutí. Tady moc pomůže, když technolog spolupracuje úzce s nástrojařem. A nepřehazujou si to jako pingpongovej míček.

6,

Funkční odvzdušnění v dělící rovině formy má mít tvar úzké primární drážky blízko kontury výlisku. Štěrbina musí propojovat kavitu a primární drážku. (B)

Nabroušené odvzdušnění nesmí moc ubírat nosnou plochu v dělící rovině, jinak si nám bude forma sedat a odvzdušnění se brzo zamačká.

Čím lépe formu odvzdušníte, tím míň se bude zanášet .

9,15

7,

Tohle je docela důležitý pochopit : Zkuste si fouknout ze všech sil do brčka na limonádu a pak si brčko zkraťte na 2 cm , ihned pochopíte, proč nemá být primární odvzdušňovací drážka daleko od tvaru…

Nejenom, že má takové odvzdušnění až 20x !!!! Horší účinnost. Mnohem horší efekt je, že se rychle ucpává kondenzátem. (B+ D)

10.30

, tady máme nalevo klasické odvzdušnění ze starých učebnic, a vpravo možnost jak to výrazně vylepšit.

já tady vysvětluju nástrojařům, že si ty drážky můžou spočítat jako součet průřezů těch průduchů

Na tomto slidu je popsaná jedna z metod, jak nástrojař vybrousí pomocí ručního nářadí do obecného tvaru ponížení s přesností na setinu mm. Pochopitelně, pokud je možné provést obrobení strojně, jiskření cnc, magnetka, pak samozřejmě provedeme, nebo necháme udělat na stroji.

Na tomto obrázku si všimněte, že správně provedené odvzdušnění vidíte jako "fantomový" obtisk na druhé polovině formy jako absenci omačkání .

Doporučuji si vždy těchto detailů pečlivě všímat !!

I když nejste nástrojaři , na formě je zřetelně vidět omačkání, otlačení, tlaková rez a většinou je vidět naprosto zřetelně, kde je odvzdušnění funkční a kde jsou štěrbiny při vstřiku zavřené tj není propojené s konturou.


11,

Na tomto obrázku vidíte silné omačkání dělící roviny . , Původní strojově obrobený povrch trčí nad omačkanou současnou úrovní dělící roviny o 0,04mm . Je jasné, že někdejší štěrbina 0,02mm už dávno vzala za své ( pokud tam vůbec byla vybroušená..

Když v místě, kde má být drážka a štěrbina uvidíte tlakovou rez a omačkání, Tak o funkčím odvzdušnění nemůže být řeč.

Čím má forma menší nosnou plochu, tím rychleji se omačká a bude sedat a bude mít problém s odvzdušněním.

Tlakové příložky v rámu formy nijak zvlášť nepomohou.


12, Máte představu, jak velká je zavírací síla pro daný výlisek??

Když jsem přišel do učení kdysi dávno v plastimatu , tak si pamatuju jak mi muj parťák (pan Syrový ) na opravně forem říkal, představ si, že na každej centimetr čtvereční ve formě v určitou chvíli tlačí ten plast silou jedna tuna !!!

Jedna tuna na centimetr čtvereční to je tlak 1000 barů !! Takovej ohromnej tlak de fakto i dvakrát takovej je zapotřebí, abychom dostali hmotu z válce až na konec dílu.

Tuhle jednoduchou dílenskou poučku oceníte, když budete chtít zkontrolovat správnou zavírací sílu stroje, nebo budete špekulovat ,proč se forma při vstřiku otvírá, dýchne, prohne, nebo proč vám při vstřiku, nebo dotlaku couvají čelisti.

Klasicky vstřikovací proces ( pokud nemáte supermoderní elektrické stroje a u nich špičkový seřizovače) probíhá tak, že formu stroj nejdřív zavře plnou zavírací silou ..

( a to jsou desítky tun- ukázat 2cm ( když máte takovýhle výlisek) stovky- když máte takovej ( 15cm ) a Tisíce!!!! Tun když máte třeba díl na auto, nebo bedýnku na ovoce)

Touhle silou plus něco navíc musíte mít formu při vstřiku zavřenou, jinak vám jí hmota pootevře a bude mít zástřiky. Zároveň ale ta forma musí být schopná dlouhodobě po stovky tisíc cyklů tuhle sílu unést bez toho, aby se udělaly v dělení otřepy, nebo zamačkalo odvzdušnění.


13,

Jsou různé způsoby měření a doměřování ve formařině : speciální modelína, Plastic gauge, tušírovací barva, planžety, sklářské jehly, klínky, brinelova lupa..

Barva a plastic gauge jsou metody, které nám mohou říct, jak se forma chová při plné zavírací síle, kdy musíme vzít v úvahu i pružnou deformaci formy v rámci hookova zákona pod mezí kluzu..

14,

Tak tohle je moje metoda, takhle jsem upravil snad stovky forem..

Odvzdušnění v šíbrech a ve vyhazovačích má tu výhodu, že na něj nemá vliv zavírací síla a neovlivní ho sedání formy.

Rozumíme si u klasického odvzdušnění v dělící rovině, kdybyste navýšili zavírací sílu nad určitou danou mez, tak se odvzdušnění zavře, zamáčkne , zatěsní jak si forma sedne po určitém počtu cyklů si pak sedne i díky únavě materiálu.

Vyhazovače a šíbry lícují v rovině kolmo na zavírací sílu a ta na odvzdušnění nemá vliv.

Toho je dobré využít všude, kde to je možné a hlavně u ošizených forem s malou nosnou plochou..



15,

co se nehejbe, to se brzo zanese a je to nutné rozebrat a čistit.

Co se hejbe, to se zanáší pomaleji.

Ideální, když se to hejbe, je to přístupné a má to správný tvar drážky, co se nezanáší kondenzátem.

16,

standartní velmi účinný způsob odvzdušnění, který by se ale měl uplatnit ještě ve fázi, kdy formu vymýšlí a ladí konstruktér je použití vyhazovačů v místě uzavírání vzduchu.

Graf ukazuje naměřené hodnoty při přetlaku 1 bar pro daný průměr vyhazovače uložením ød g6/H7 – L4 x ød

V grafu jsou i hodnoty naměřené pro namazání vyhazovačů tenkým filmem, nebo silnou vrstvou maziva.


17,

Na tomto slidu vidíte toleranční pole v systému ISO a znázornění, jak výrazně se od sebe můžou jednotlivé vůle lišit.

To je důvod , proč bychom měli ve formách konkrétní pozice vyhazovačů značit ikdyž mají identické nominální rozměry.

je mnohem snadnější vystopovat příčinu závady, když se nám ukazuje stále na stejném místě , než když nám cestuje spolu s tím jak pokaždé složíme součásti jinak.

doplnit o obrázek l díry 4-6xd a 1-2xd

Abyste si udělali představu, co se v  neodvzdušněné formě děje, vytvořil Aleš Ausperger v Libeosu animaci pro jednu naši zkušební formičku kterou využíváme pro testy. Je to výpočet pro formu, kde chybí , nebo kde se ucpalo odvzdušnění.

Tlak vzduchu 260 bar v animaci je extrém, který se v reálu asi nevyskytne, ale všimněte si ,co se děje, když do ucpané formy zateče plast tak ze ¾ naplnění.

Ze ¾ plný výlisek = tlak plynu před taveninou 10 bar a teplota +300stC a to už je hodnota limitně nad zpracovatelskými teplotami běžných plastů a dá se očekávat, že plast se bude chovat jinak než obvykle.

Při vyšší teplotě klesne viskozita, hmota skokově zrychlí, vzduch už vůbec nebude stíhat a přehřeje se mnohem víc, až vznikne spálenina ,dieselefekt, eroduje povrch formy a dělící rovinu. (kavitace a zástřiky) Další efekt je, že horké stlačené plyny a splodiny pálení se tlačí do dělící roviny do přicpané štěrbiny. Po průchodu štěrbinou ztratí rychlost, ztrácí tlak, je horký a chladne… (trojný bod nefunguje jenon na hranici mraků) kondenzuje a postupně štěrbinu dotěsní a celý proces nabírá na dynamice a urychluje se a končí jasným těžkým dieselefektem s erozí . V tomto stádiu pak postupuje poškození formy velice rychle. Říká se tomu exponenciála… furt nic a pohoda, pomalu narůstá, pak zrychlí a strmě vystřelí…

a zase tady máme dva hlavní efekty a jevy, které se vzájemně potencují a urychlují degradace plastu na konci tečení až dieselefekt, kdy splodiny a plast samotný + okolní povrch oceli uhelnatí , zahoří a v konečném důsledku eroduje povrch formy a dělící rovinu. (kavitace a zástřiky) Další efekt je, že horké stlačené plyny a splodiny pálení jsou tlačeny do dělící roviny do nedostarečné a přicpané štěrbiny. Po průchodu štěrbinou ztratí rychlost, ztrácí tlak, je horký a chladne… (trojný bod nefunguje jenon na hranici mraků) kondenzuje a postupně štěrbinu dotěsní a celý proces nabírá na dynamice a urychluje se a končí jasným těžkým dieselefektem s erozí . V tomto stádiu pak postupuje poškození formy velice rychle. Říká se tomu exponenciála… furt nic a pohoda, pomalu narůstá, pak zrychlí a strmě vystřelí…


19,

tady máme ukázku porovnání odvzdušnění obyčejným standartním vyhazovačem a velmi výkoným odvzd. vyhazovačem no a u toho posledního videa, kaž ho pustíme, tak můžete slyšet samočistící efekt . Poslechněte si ten zvuk, když vzduch prochází správným tvarem drážky.. Není to žádní atomová věda, prostě, když prochází dostatečně velkou rychlostí, tak se štěrbina když funguje jako dýza nezanese, protože v ní plyn nestihne zkondernzovat.